Cyrano

„… jak se ukazuje, osm lidí naprosto stačí, aby dokázalo vytvořit na scéně velkolepý romantický příběh tak, že se divák necítí o nic ochuzen. Naopak – komornost prostředí, blízkost jeviště a hlediště a detailně propracované výkony herců – to vše se dokáže dotknout divákovy duše až překvapivě drsně a zároveň něžně.“

Jana Soprová – Scena.cz

„… v závěru Cyrano Martina Hofmanna nebojuje ani tolik s přízraky moci, jako zůstává na prahu smrti osamocen se svým niterným životním vyznáním. Hofmannovu hereckému typu vůbec je tohle střídání fanfaronské, exhibicionistické, někdy až vědomě patetické polohy s citovým, civilním ztišením velmi blízké a odlišuje také jeho Cyrana od přemnohých předcházejících vzorů. (…) Při všech výhradách nemá Špalkův Cyrano charakter pouze líbivé a bezproblémové letní produkce, jistě by obstál i v běžném repertoáru. Špalek totiž ani v létě nedělá inscenace bez zřetelného názoru, a proto stojí za to i tenhle „obehraný“ titul v Celetné vidět.“

Jana Paterová/ Lidové noviny

„Šťastným řešením je Špalkovo letní obsazení v Celetné. Až na drobná výslovnostní a rytmická zakolísání při přednesu sumy Rostandova textu je Martin Hofmann trestí obou připomenutých Cyranů. Jeho Gaskoněc je v projevu civilní, podle situací jednou neomaleně útočný, jindy až romanticky zranitelný. Vždy ale sebeironický. (…) Scéna s nezbytnými prvky (balkón, obranný val, židle) Libuše Josefyové, atmosféru přesně dotvářející hudba Michala Pavlíčka, režisérovo akcentování divadelnosti. Zlehčení ale jen v míře neprovokující, úsměvné. To vše publikum nakonec nesentimentálně dojímá. Není se proto čemu divit, že odměnou pro tým inscenátorů je potlesk takřka nekonečný.“

Jiří P. Kříž/ Právo