Simpatico

Jedna žena, dva někdejší přátelé, jeden zločin a podrazy, které i po letech stále probublávají skrze zdánlivě klidné vody jejich dnešních životů a dohání je a do toho další dvě postavy do všech jejich her a tahanic zapletené. Jeden z nich už řadu let, s vlastními stíny, a druhá nyní, náhle, v podstatě zcela náhodně. Inscenace dýchá noir poetikou a k noir stylu odkazuje mnoha aspekty, ať už jde o typy postav i jejich charaktery, téma pomsty, místy náročnou přehlednost či pomalé tempo. Prostor klubovny se k inscenaci dokonale hodí, přesvědčily mě i herecké výkony, vedle již zmiňovaného Jana Jankovského i Eliška Bašusová a Marek Pospíchal.

Iva Bryndová (redakce i-divadlo.cz)

Napínavý příběh ze zákulisí koňských dostihů. Inscenace ctí detektivní charakter hry, komorní prostor Klubovny opět zintenzivňuje autenticitu okamžiku. Dobře se zde pracuje s napětím při postupném odhalování temného pozadí události, která před patnácti lety pohnula několika lidskými osudy a nezvratně je ovlivnila. Resumé je neúprosné: stín vlastní minulosti nepřekročíš. Mezi soustředěnými hereckými výkony vyniká ten Jana Jankovského, náročnou roli outsidera Vinnieho vystřihl bravurně, s citem pro bouřlivou proměnlivost nálad, vnitřní i vnější emoční rozpolcenost v jeho podání nervně vibruje na poplach. Další svébytný divácký zážitek.

Helena Grégrova (redakce i-divadlo.cz)

Simpatico je syrová hra, která mi trochu připomíná stylem McDonagha. A já mám tenhle typ her rád. Navíc se toto komorní provedení náramně hodí do Klubovny v Jindřišské ulici. Líbily se mi výkony všech herců, zejména ale Jana Jankovského, který je k podobným rolím tak trochu předurčen. Jeho Vinnie je chvíli sympatický a chvíli nesympatický a vlastně nikam nepatří. Příběh outsidera, který si ale sám staví překážky do cesty. Vážnější téma, ale velmi zdařilá inscenace.

Čiko (i-divadlo.cz)

Příběh o velkém přátelství a jedné ženě mezi ním. Je to hra, která je více než cokoliv postavená na dialogu, disciplíně, ve které je Shepard velice zručný. Jinými slovy: v průběhu hry se postavy setkají v místnostech, kde si prostě a jednoduše povídají. Jen samotný úvodní dialog trvá okolo třiceti minut… Bere to však něco hře? Vůbec ne. Od začátku do konce divák hltá slova postav a snaží se rozklíčovat, kdo je vlastně ten špatný a kdo je ten dobrý. Jak to ale u dobrých her bývá, na konci všichni zjistíme, že je toto černobílé vidění světa špatné. Určitě stojí za vypíchnutí herecké výkonu celého souboru. Byla to skvělá podívaná.

M3TVR (i-divadlo.cz)