Ztížená možnost soustředění

Inscenace potvrzuje nadčasovost Havlova textu. Ondřej Novák v roli Edy přesně vystihuje rozporuplnost postavy rozkročené mezi jazykem, rolí a vnitřní prázdnotou. Tonikova, Slámová a Zapletalová tvoří kompaktní sevřené trio. Režie Šimona Dominika citlivě vyvažuje význam a jeho vyprázdnění, věčnou touhu člověka odhaluje jako klamné pozlátko štěstí. Silná je práce s detailem, vedením herců i jasný režijní rukopis podpořený promyšlenou dramaturgií. Hudba a scéna nejsou ilustrací, ale významotvornou součástí celku. Havlův text skutečně ožívá ? a jeho poselství zaznívá s naléhavostí dneška. Skvělé, jen tak dál!

Kuringa (i-divadlo.cz)

Lidskou individualitu prostřednictvím filozofických definicí ani vědeckých výpočtů neobsáhneš, na to jsou i Puzukovy elektronky krátké. Šimon Dominik režijně zdařile obsáhl veškerou absurditu, kterou Václav Havel do hry o nerozhodném intelektuálovi, neschopném postavit se vlastní životní situaci čelem, vložil. Všichni herci se skvěle vypořádali s nestandardní strukturou děje s časově zpřeházeným scénosledem. Ondřej Novák zvládl náročnou a vskutku objemnou porci textu bravurně, bez zaváhání se mu dařilo udržet i stylizaci "ňoumovitého donchuána". Za pochvalnou zmínku stojí i hudba Petra Maláska, která podporuje svižnou dynamiku celé inscenace.

Helena Grégrová (i-divadlo – redakce)

Havlovsky krásně absurdní hra. Trefně napsaná, vtipná, s řadou zajímavých myšlenek a paralel. Za nejlepší linii považuji pasáže milostného trojúhelníku manželka-muž-milenka, které jsou opravdu geniálně absurdní a vytěžené do poslední kapky. Obecně jsou zde moc pěkně využity principy opakování a hraní si s časovou sousledností. Hodně pomáhá dobře postavená scéna a hezky sladěné kostýmy. Z hereckého hlediska skvělý O. Novák, jemuž zdatně sekundují 4 výtečné dámy: T. Slámová, K. Zapletalová, J. Koubová a D. Toniková. Jedinou větší výtku bych měl k závěru, který je myslím zbytečně natahovaný. Ale i tak hra rozhodně nenudí a dobře pobaví.

Jan Pařízek (i-divadlo – redakce)